Dovolená plná zážitků, nebo plná pastí? Přinášíme přehled nejčastějších triků na turisty v oblíbených destinacích a praktické rady, jak se jim vyhnout.
Dovolená by měla chutnat po svobodě, nových místech a večerech, kdy člověk jen tak sedí na promenádě a říká si, že přesně tyto chvíle mají smysl. Na dovolené člověk okouzlen okolním prostředí tak trochu ztrácí obezřetnost. A je dobré si přiznat jednoduchou věc: turisté jsou snadný terč podvodníků. Poznáte je na první pohled. Rozhlížejí se, tápou, chtějí si všechno vyfotit, často neznají místní ceny a často neumějí jazyk.
Tento článek ale nemá být o strašení. Má vás připravit a pomoct rozlišit, co je ještě místní kolorit a co už cílený trik, protože například takové smlouvání v bazaru je v mnoha zemích běžná součást obchodu. Stejně tak hlasité lákání do restaurací, přemlouvání na výlet nebo teatrální prezentace zboží. Když však někdo vědomě spoléhá na váš zmatek, stud nebo neznalost, vyvíjí na vás tlak nebo vám dokonce vyhrožuje, nejde už o běžnou součást místní kultury, ale o manipulaci, na kterou není potřeba přistupovat.
A ještě jedna důležitá věc, kterou je dobré zmínit. Naletět není ostuda. Všichni si přejeme být těmi ostražitými a zkušenými cestovateli, ale i velmi rozumný člověk někdy ve vedru, hluku a cizím prostředí prostě kývne na něco, co by doma odmítl během dvou vteřin.
Dobrá zpráva je, že většina triků se neustále opakuje. Jakmile tedy člověk ví, co čekat, ztrácejí velkou část své síly. A o tom to celé je.
Maroko: Labyrint medíny a tisíc nabídek
Maroko není destinace, která by člověka vítala potichu. Vtrhne na něj. Barvami, hlukem, vůněmi, skútrem, který projede o centimetr vedle vašeho lokte, hlasem obchodníka i něčím, co se opéká na rohu a voní tak dobře, že si okamžitě přestanete pamatovat, kam jste vlastně chtěli jít. Je nádherné právě tím, jak je intenzivní. A náročné zase z úplně stejného důvodu.
V Marrákeši nebo ve Fesu se snadno stane, že se během deseti minut ztratíte, koupíte něco, co jste nechtěli, a ještě si nebudete jistí, jak se to všechno seběhlo. Což nemusí být nutně vaše chyba. Jen je dobré vědět, že místní prostředí je nastavené tak, aby vás zahltilo. A v zahlcení se dělají nejhorší rozhodnutí.
Falešní průvodci v medíně
Ztratit se v medíně je skoro součást zkušenosti. Kličkující uličky, nejasné orientační body, stejná zákoutí, obchody nalepené jeden na druhý. A přesně ve chvíli, kdy zaváháte, se často objeví někdo, kdo „jen pomůže“. Ukáže cestu, nabídne doprovod, tváří se jako laskavý kolemjdoucí, který nechce nic než pomoci zmatenému turistovi.
Jenže velmi často něco chce. Peníze. Nebo vás zavede do obchodu známého, kde se jeho laskavost promění v provizi. Horší varianta je, že vás zatáhne do dlouhého kobercového nebo koženého ceremoniálu, z něhož se pak jen těžko vyklouzává. Sedíte, pijete čaj, posloucháte a cítíte, jak tlak roste s každou další minutou.
Pomáhají offline mapy a klid. A někdy také schopnost přijmout, že pár minut budete vypadat ztraceně, ale to nevadí. Lepší je zastavit se v normálním kamenném obchodě a zeptat se tam než přijmout doprovod člověka, který se na vás vrhne dřív, než stačíte vytáhnout telefon.
Henna „dárek“ na ruku
Další marocká klasika je o to protivnější, že trvá sotva pár vteřin. Neznámá žena vás osloví, chytne za ruku a začne kreslit tahy hennou dřív, než vůbec stihnete říct, že nic nechcete. Celé to doprovází uklidňujícími slovy jako „gift, gift“, takže člověk v první chvíli tápe, zda se bránit, nebo se tvářit mile. Jenže jakmile je motiv hotový, přichází druhá část představení. Částka, která má k dárku asi tak blízko jako letištní káva k domácímu espressu.
Nepříjemné na tom je i to, že tu nejde jen o peníze. Ne každá henna je totiž přírodní a ne každá směs se na kůži chová tak nevinně, jak vypadá na fotografii. Kdo si chce hennu dopřát, udělá líp, když si ji nechá udělat v doporučeném salonu a ne v běhu, mezi dvěma stánky a třetí nabídkou na výlet. A kdo o ni nestojí, ten by si měl hlídat vlastní prostor mnohem víc, než bývá v Evropě zvyklý. V Marrákeši se totiž o souhlas někdy žádá až poté, co je téměř pozdě.
Koželužny a „náhodný“ průvodce
Koželužny patří k místům, která má v hlavě skoro každý, kdo se do Maroka chystá. Všechny ty fotografie barevných kádí, starých zdí, výhledů z teras a kožených tašek působí tak svůdně, že by byla škoda je vynechat. Jenže cesta ke koželužně bývá sama o sobě malý obchodní model. Člověk bloudí, někdo se náhodně objeví, nabídne pomoc, do ruky mu vnutí snítku máty proti zápachu, provede ho několika uličkami a najednou stojí na vyhlídce, kde se očekává nejen obdiv, ale i peněženka.
Je fér si přiznat, že bez doprovodu se ke koželužnám opravdu nejde vždy snadno dostat. Problém tedy není v samotném průvodci, ale v mlžení kolem celé služby. Když se člověk smíří s tím, že za takový doprovod zaplatí, a cenu si domluví hned na začátku, atmosféra se obvykle pročistí. Nejhorší je, když zazní „to se pak nějak domluvíme“. Z takové nejistoty pak vzniká největší otrava.
Opičky a hadi na fotku
Na některých marockých náměstích dodnes přežívají atrakce, které by člověk možná raději nechal jen v dávných cestopisech. Opice na rameni. Had kolem krku. Fotka, která má vypadat exoticky, odvážně a trochu bláznivě. Ve skutečnosti jde často o velmi rychlou a velmi otravnou situaci, kdy se zvíře ocitne ve vašem osobním prostoru dřív, než stačíte říct švec. Následuje požadavek na peníze a občas i další malé drama. Opice vám stáhne brýle, sáhne po čepici, něco spadne, něco se vrátí až ve chvíli, kdy je zaplaceno.
Vedle peněz je tu ještě druhá rovina, kterou je dobré nezametat pod koberec. Zvířata používaná jako turistické rekvizity nebývají chovaná v podmínkách, které by člověk chtěl podporovat. A tak je možná nejrozumnější nebrat to jen jako otázku pár dirhamů, ale i jako obyčejnou lidskou neochotu dělat si z cizí bídy kulisu pro dovolenou.
Další země ve zkratce
Dubaj
Pozor si dejte na neoficiální taxi, často luxusní auta bez licence, u nichž cena snadno vyskočí i na trojnásobek běžné sazby. Nepříjemně umí překvapit také skryté hotelové poplatky, „bezcelní“ elektronika dražší než v Česku a parfémové předváděčky, kde se syntetický olej prodává jako vzácný oudh. Na přesuny se proto vyplatí používat Uber nebo Careem a u větších nákupů si cenu raději předem porovnat.
Pokud vás zajímá klidnější alternativa Dubaje, stojí za to zvážit i jiné emiráty.
Zanzibar
Na plážích Zanzibaru často narazíte na takzvané Beach Boys, kteří nabízejí levné výlety bez pojištění a někdy i bez základního vybavení, jako jsou záchranné vesty. Připlatit si můžete i za focení s Masaji, předražené koření na Spice Tour nebo za půjčení bot do vody při odlivu, které by doma stály zlomek ceny. Nejpraktičtější je přivézt si vlastní boty do vody a koření kupovat až na trhu Darajani ve Stone Town.
Řecko
V turistických zónách Řecka se stále objevuje dvojí ceník, automaticky přinesený chléb nebo olivy za příplatek, falešní průvodci u Akropole i bary, kde se z jednoho koktejlu stane nečekaně drahá položka na účtu. Stejně opatrně je dobré přistupovat k „bezplatným“ ochutnávkám oleje a medu, po nichž často následuje dost neodbytný prodej. Stačí ale sejít o dvě ulice dál od hlavní atrakce a ceny bývají výrazně rozumnější.
Vstupenky na památky se vyplatí koupit online. Pokud přemýšlíte o Řecku, podívejte se třeba na Chalkidiki a jeho tři prsty.
Vietnam
Ve Vietnamu jsou typickým problémem „rozbité“ taxametry v rikšách nebo taxi, kde čísla naskakují v jiném řádu, než by měla, takže konečná částka přestane dávat smysl. Turisté zároveň často přeplácejí ovoce v exponovaných čtvrtích a masáže, které začnou nízkou cenou, ale během procedury se prodraží kvůli dalším nabízeným službám.
Hodně problémů odpadne, když se člověk drží aplikace Grab a nakupuje spíš na místních tržištích než v ulicích zaměřených na cizince. Dobré je mít i fungující mobilní internet, který vám usnadní orientaci a platby.
Itálie: Řím a Benátky
V Římě se snadno prodraží fotka s gladiátory u Kolosea, růže nebo náramky „přátelství“, které někdo vtiskne do ruky s úsměvem a teprve pak za ně chce zaplatit. V restauracích umí překvapit coperto a pane na účtence a v Benátkách zase gondoly bez předem domluvené ceny. Vyplatí se proto na nic nesahat, pokud vám to někdo nutí do ruky, a u restaurací si vždy zkontrolovat, že je coperto skutečně uvedené v menu.
Španělsko: Barcelona
Barcelona je proslulá hlavně kapesními krádežemi, a to zejména na La Ramble, v metru a na pláži, kde lidé přirozeně polevují v ostražitosti. Vedle toho se tu pořád objevuje hra se skořápkami, u níž turista nemá šanci vyhrát, a falešné petice, které slouží hlavně k odvedení pozornosti. Cennosti je proto lepší nosit v přední kapse nebo v ledvince pod oblečením a u podobných pouličních scén se vůbec nezastavovat.
Univerzální anti-scam desatero
Žádná rada na světě z vás neudělá neomylného cestovatele. Ale několik obyčejných návyků umí riziko velmi výrazně snížit. A hlavně… fungují skoro všude, od bazaru v Káhiře po metro v Barceloně.
Když je něco divné, bývá to divné. Důvěřujte svému instinktu – většinou je lepší odejít.
- Stáhněte si offline mapy ještě doma. Turista, který neví, kde je, působí jako magnet. Jakmile máte mapu i bez internetu, výrazně klesá šance, že se chytíte první „ochotné“ pomoci.
- Kde to jde, používejte oficiální dopravní aplikace. Neplatí to úplně všude, ale ve spoustě zemí je to nejjednodušší cesta, jak se vyhnout hádkám o cenu, neoficiálnímu taxi i podivným objížďkám.
- Nenoste u sebe všechno. Malá hotovost v kapse, zbytek bezpečně uložený. Když už dojde na nepříjemnost, nebude vás to tak bolet.
- Mějte kopii dokladů a pojistky. Ideálně v mobilu, e-mailu i cloudu. Pokud se něco stane, budete rádi, že nebudete muset všechno lovit zpaměti.
- Na cenu se ptejte předem. Pořád dokola. Jídlo, masáž, fotka, loďka, velbloud, průvodce, ryba, ovoce, cokoliv. Kdo se ceně vyhýbá, většinou k tomu má důvod.
- Smlouvejte s respektem, ale nenechte se tlačit. Ve spoustě zemí je smlouvání normální. Nemusíte se u něj cítit provinile, stejně jako se nemusíte cítit provinile, když obchod neuzavřete.
- Říkejte NE bez omluv. Tohle je jedna z nejtěžších dovedností. Mnoho triků stojí na tom, že se bojíme působit nezdvořile. Přitom stručné odmítnutí bývá nejlepší řešení.
- Čtěte recenze chytře. Nejde jen o průměrné hodnocení. Důležité je, jestli se v čerstvých komentářích opakují stejné stížnosti. Když si víc lidí stěžuje na totéž, obvykle to není náhoda.
- Nepodceňujte cestovní pojištění. Nejen léčebné výlohy, ale i odpovědnost, právní pomoc nebo asistenční služby. Člověk doufá, že nic nevyužije, ale klid na cestě má svou cenu.
- Důvěřujte instinktu. Tohle zní banálně, ale bývá to nejspolehlivější rada ze všech. Když je něco divné, bývá to divné. Když máte pocit tlaku, zmatení nebo podivné naléhavosti, je většinou lepší odejít.
Často kladené otázky
Smlouvání v bazaru, hlasité lákání do restaurací nebo teatrální prezentace zboží jsou v mnoha zemích běžnou součástí obchodu. O manipulaci jde tehdy, když někdo vědomě spoléhá na váš zmatek, stud nebo neznalost, vyvíjí na vás tlak nebo dokonce vyhrožuje. V takové situaci není potřeba na nabídku přistupovat a je v pořádku ji odmítnout.
Turisté jsou na první pohled rozpoznatelní - rozhlížejí se, tápou, chtějí si všechno vyfotit, neznají místní ceny a často neumějí jazyk. Na dovolené navíc člověk okouzlený prostředím trochu ztrácí obezřetnost. Naletět přitom není ostuda - i rozumný člověk ve vedru, hluku a cizím prostředí někdy kývne na něco, co by doma okamžitě odmítl.
Ano, a právě v tom je dobrá zpráva. Většina triků se neustále opakuje, takže jakmile člověk ví, co má čekat, ztrácejí tyto pasti velkou část své síly. Stačí znát základní schémata - od falešné balené vody přes velbloudí taxi až po vnucované dárky - a obezřetnost pak přichází zcela přirozeně.
Autor: redakce zaletem.cz
Sdílejte článek se svými přáteli
Nenašli jste potřebnou informaci? Zkuste si ji vyhledat