Jaká exotická jídla ochutnat v Asii, Africe nebo Jižní Americe

Poznejte jiné kultury a etnika skrz jejich národní pokrmy. Stejně jako je pro Česko typická svíčková, moravský vrabec a legendární smažák, tak i jiným koutům světa vládnou jejich národní pokrmy. Prahneme po poznávání kultur, historie a významných památek, ale věděli jste, že k historii patří právě i národní pokrmy? Ty totiž mnohdy vznikly na základě kolonizace, nebo jiných významných událostí.

Když si zajdete na tradiční oběd, obyvatelé vám rádi poví, proč byste si měli dát právě jejich národní pokrm. Velmi často se stává, že se s nimi dáte do řeči a jak jinak poznat jádro státu než skrz jeho obyvatele.

Asie překypuje barvami a nevynechává samozřejmě mořské plody, ryby a nejrůznější druhy koření, včetně chilli. Některé kouty Afriky vás překvapí tím, že nepoužívají příbory nebo kombinují maso s ovocem. Jižní Ameriku pak v mnohém ovlivnily některé evropské kultury.

Asie – kontinent plný koření a výrazných chutí

Asijská kuchyně je celosvětově uznávanou a má jistá specifika. Žádný pokrm se neobejde bez koření, omáček a nejrůznějších dochucovadel, která dodávají výraznou a intenzivní chuť. Některé suroviny jsou pro nás Evropany méně známé, a proto vám některá jídla možná budou zpočátku připadat zvláštní. Velmi rychle si je ale zamilujete a po návratu domů budete zběsile v obchodě hledat koriandr, citronovou trávu, rybí omáčku či sezamový olej.

Thajsko

Pro thajskou kuchyni je typická pestrost a různorodost chutí, protože se v ní mísí jak sladké, tak kyselé, pikantní i slané. To vše podtrhuje použití výhradně čerstvých surovin.

Tradiční thajské jídlo můžete ochutnat třeba na některém z trhů v Bangkoku.

Za nejvíc ikonický a známý pokrm lze označit Pad Thai. Tuto směs usmažených rýžových nudlí doplňují krevety, vaječná nádivka, nechybí arašídy a čerstvé klíčky. Krevety můžete nahradit kuřecím masem či tofu.

Oblíbenou je také slavná ostře kyselá polévka Tom Yum Goong, která se vaří v kokosovém mléce. Jak už samotný název napovídá, patří do ní krevety (v thajštině goong). Vývar ozvláštňují bylinky a chilli papričky, které vás nejen zahřejí, ale posílí i imunitu.

To vše musí samozřejmě zakončit dezert konkrétně Mango Sticky Rice. Jde snad o nejjednodušší thajský recept, jenž si oblíbíte. Sticky rice je druh rýže, který u nás není tolik běžný. Po uvaření nevznikne sypká rýže, ale více lepkavá. Ta se následně promíchá s kokosovou omáčkou a podává se společně se sladkým mangem.

Japonsko

V hlavním chodu nesmí chybět příloha (rýže nebo nudle), následuje hlavní jídlo, polévka miso a nakládaná zelenina. To vše servírováno v jednotlivých mističkách. Mezi hlavní suroviny se řadí rýže, maso, ryby, mořské plody, tofu a nakládaná zelenina. Rýže používaná v Japonsku bývá lepivá, proto ji lze konzumovat hůlkami.

V receptech převládá hovězí, ačkoli na jihu země používají spíše vepřové. Téměř ke každému pokrmu se pak přidává nakládaná zelenina (cukemono). Hojně se používají suroviny jako sójová pasta miso, mořské řasy nori, wasabi, křepelčí vajíčka a sezamový olej.

Japonská kuchyně se jako jedna ze tří světových kuchyní zapsala v roce 2013 na seznam nehmotného kulturního Světového dědictví UNESCO.

Pravděpodobně světově nejznámějších japonským jídlem je bez pochyb Sushi, které ale přesto není zcela typickým. Doma si jej nikdo nepřipravuje. Sushi nižší kvality zakoupíte i ve stáncích na ulicích, oproti tomu kvalitní Sushi vám připraví jen dobrá restaurace. Základem je nejčastěji rýže s octem, do níž se položí ryba, kreveta nebo zelenina. Vše se pak zabalí do řasy nori. Konzumuje se rukama nebo hůlkama a to tak, že se do pusy dá vždy celé sousto. Jednotlivá sousta se pak prokládají plátky štiplavého nakládaného zázvoru gari.

A kdo by neznal japonskou národní polévku Ramen. Ta se servíruje jako hlavní chod, protože je velmi sytá a díky použitým surovinám také výživná. Tuto nudlovou polévku tvoří silný dlouze tažený vývar, který doplňuje vepřové maso, marinované vejce, nudle, bambusové výhonky a kusy zeleniny.

Zapomenout nesmíme ani na zelné placky Okonomiyaki, které mnozí považují za japonskou pizzu nebo palačinky. Slovo okonomiyaki se překládá jako věci, které máte rádi. Stačí tedy dodržet základní recept a ten obohatit o věci, jenž vám chutnají. Placka připravená ze zelí, mouky a dalších ingrediencí se griluje na pánvi, přidáte k ní oblíbené suroviny a na konec ji máčíte do speciální omáčky.

Indie

Náboženství v Indii ovlivňuje nejen každodenní život, ale i gastronomii. Muslimové nekonzumují vepřové maso, hinduisté hovězí. Ti navíc věří, že konzumace masa brzdí fyzický i duševní rozvoj, proto bývají často vegetariány. Dále se vyhýbají česneku, cibuli a alkoholu. Jídlo se tu proto rozlišuje na veg (bez masa), pure veg (bez vajec a mléčných výrobků) a non veg (s masem).

Pro Indii je typické exotické koření, které se v historii díky zámořským plavbám rozšířilo do celého světa.

Křupavým slaným palačinkám Masala Dosa málokdo odolá. Příprava těsta sice není složitá, ale potřebuje svůj čas, protože těsto obsahuje rýži a černou čočku, které se musí namočit, rozdrtit a přes noc fermentovat. Z řídkého těsta se vytvoří velmi tenká placka, jenž se peče na rozpálené plotně. Křupavá se nejčastěji plní směsí zeleniny nebo brambor s cibulí a důležitou součástí je hořčičné semínko.

Další indickou specialistou je Butter Chicken, kterému dodávají nasládlou chuť mleté kešu oříšky. Základ tvoří vyvážená marináda a krémová omáčka. Připravuje se dvojím způsobem a to buď z kuřecích prsou, které se vaří v omáčce nebo z kuře tandoori připraveného na grilu či v troubě. Butter Chicken nebude v každé restauraci chutnat stejně, protože každá používá jiný poměr surovin. Mezi ty hlavní ale patří máslo, rajčata, smetana a koření (garam masala, římský kmín, mletý koriandr).

Při návštěvě Indie rozhodně nesmíte vynechat ochutnávku čaje Masala Chai. Tento nápoj se kdysi podával na královských dvorech a obsahoval jen koření a ajurvédské bylinky. Používal se jako zdravotní nápoj a lék.

Až s příchodem Britů do něho začaly roku 1835 přidávat lístky černého čaje. Černý čaj byl ale pro tehdejší obyvatelstvo cenově nedostupný, a proto se zrodila levnější verze, jenž obsahovala menší množství čajových lístků a přidalo se do ní mléko (nejlépe plnotučné) a třtinový cukr. Rázem se tento nápoj stal národním a dnes má každá rodina svůj vlastní recept, který si předává z generace na generaci.

Masala znamená v překladu směs koření, ve které téměř nikdy nechybí zázvor, kardomom, hřebíček, černý pepř, muškátový oříšek a skořice.

Afrika – netradiční chutě i absence příboru

Africká kuchyně sází na lokální suroviny, které hojně využívá. Zastoupena tu je tedy nejen zelenina, ovoce, obiloviny, ale také mléčné a masné výrobky či mořské plody včetně ryb. Nejvíce používá koření jako kardamom, černý pepř, garam masala a semínka černé hořčice. Tato kuchyně stojí na jedlém kořenu (yam), manioku, banánech a rýží. Dále k ní neodmyslitelně patří luštěniny (čočka, fazole) a jáhly. Hojně se používají arašídy, které přidávají téměř do všeho.

Maroko

Marocká gastronomie v sobě mísí prvky několika kuchyní, a to zejména berberské, španělské, francouzské a středozemní. V podstatě každá kultura, která na marocké území vnikla, zde zanechala nějakou stopu. Nezalekněte se výrazně kořeněných vůní a typů masa jako skopové, velbloudí či drůbeží. Mezi dochucovadly dominuje kurkuma, šafrán, koriandr nebo fenykl.

Přečtěte si také: Rady a tipy na cestu do Maroka.

Tradiční marocký Tajine, jehož součástí bývá kuřecí nebo jehněčí maso, jistě všichni znají. Pokrm vznikne postupným dušením všech surovin ve stejnojmenné nádobě Tajine. Základ tvoří větší kusy masa, sem tam se použije i rybí či velbloudí maso. Dále do něho patří brambory a zelenina. Důležitou roli sehrává samozřejmě i použité koření. Tajine nemá přesný recept, jde spíše o způsob přípravy celého pokrmu, během něhož se postupně prolnou všechny chutě.

Díky berberské kultuře sem pronikl kuskus, který je jejím tradičním a národním jídlem. Téměř v každé marocké rodině se podává v pátek, když přijdou muži z mešity, kam se chodí modlit. Podává se s hovězím nebo kuřecím masem, ale pravý kuskus nese název couscous sept legumes. V překladu kuskus sedmi druhů zeleniny. Kuskus se připravuje nad párou a přidává se k němu do měkka uvařená mrkev, cuketa, lilek, celer, paprika, tykev a cizrna. Pokud se ptáte, proč sedm druhů zeleniny, tak Maročané věří, že sedmička přináší štěstí.

Původně španělský pokrm Pastilla se dostal do Maroka v 7. nebo 8. století a ihned si jej zde zamilovali. Do tohoto sladkého masového koláče by mělo být použito maso holoubat, ale protože se špatně shání, používá se spíše kuřecí. Vršek se sype cukrem a skořicí, a podává se jako předkrm při slavnostní příležitosti.

Etiopie

Etiopii vévodí hlavně pokrmy z masa, zeleniny a luštěnin. Mohlo by vás zaskočit, že nepoužívají žádné příbory, a tudíž jí rukama. Vše bývá velmi kořeněné, až možná překořeněné, protože čím více štiplavá chuť v ústech, tím lépe.

Téměř ke všemu konzumují placku s názvem Injera, která zároveň částečně nahrazuje talíř. Těsto se vyrábí z obilniny podobné prosu. Ta se smíchá s vodou a několik dní kvasí. Pak se smaží na pánvičce na otevřeném ohni, dokud nevznikne placka o průměru až 80 cm. Do jejího středu pak dostanete nejrůznější masové nebo zeleninové směsi. Kromě toho že supluje absenci talíře, si lze placku postupně odtrhávat a směs nabírat.

Variaci etiopského guláše hledejte pod pojmenováním Doro Wat. Tato výrazná chuť, která vznikne dušením cibule a kuřecího masa ve vás jistě zanechá jedinečný gastronomický zážitek.

Jižní Afrika

Podobně jako v Maroku, i gastronomie jihu Afriky ovlivnily národy, které jejím územím prošly. Proto se zde prolíná kuchyně africká, nizozemská, britská či portugalská. Používá se ve velkém maso, často sušené. Většinou se vaří na přenosném grilu Braai. Stačí zažehnout oheň a svolat členy rodiny. Jde o tradici, na kterou jsou hrdí, protože spojuje všechny strávníky bez rozdílu. V jihoafrické kuchyni najdete ryby, rýži, sladké brambory, kuřecí a pštrosí maso.

Bunny Chow v sobě nese kus nepěkné historie. Tato výrazně kořeněná směs králičího masa a zeleniny se servíruje v chlebu a proč? Systém apartheid, který byl zaveden roku 1948 rozděloval černé a bílé obyvatelstvo. Černoši během něho nesměli navštěvovat některé restaurace. Šlo tedy o způsob, jak jim prodal jídlo bez toho, aniž by museli vracet nádobí nebo v restauraci posedět. Chléb sloužil jako talíř, který si jednoduše odnesli s sebou.

V oblasti Cape se úplně prvně stal populární pokrm Bobotie, který se následně rozšířil do celé jižní Afriky. Tomu dominuje hovězí nebo jehněčí mleté maso, které je vydatně okořeněné koriandrem, chilli, kmínem, chutney, mandlemi, apod. K masu se ale přidává sušené ovoce, nejčastěji rozinky a meruňky, a nesmí chybět meruňkový džem. Vršek tvoří křupavá krusta z vajec a mléka. Věříme, že vás tato kombinace masové směsi se sladkou chutí ovoce a džemu nadchne.

Jižní Amerika

Ačkoli se kuchyně Jižní Ameriky liší region od region, několik společných znaků přeci jen najdeme. Mnoho pokrmů se skládá z kukuřice a brambor. Dále se ve velkém konzumují obilniny, rýže, tortily, luštěniny a kořenová zelenina. Ačkoli je tato oblast po vlivem Američanů, odráží se tu dále africké, evropské i asijské vlivy.

Brazílie

Brazilská kuchyně je nejen plná čerstvých a exotických chutí, ale hojně se v ní griluje a vaří na páře. Navíc určitě nebudete hladovět, protože porce bývají nezvykle velké a vydají za dvě.

Pokrm pro Brazilce stejně významný jako pro Čechy svíčková je Feijoada. Tento guláš z černých fazolí obsahuje mimo jiné hromadu masa a to jak čerstvého, tak sušeného a uzeného. Dle legendy byl údajně hojně rozšířený mezi otroky, kteří do něho přidávali levnější kousky prasete (uši, pracičky) a zahušťovali jej maniokovou moukou. Guláš se podává s maniokovou směsí farofou.

Sýrové bochánky Pão de Queijo si navíc můžete připravit i doma, protože na nich není nic těžkého. Historie těchto bochánků sahá až do 18. století. Tapioková mouka jim dodává pružnost, vláčnost, ale z venku jsou krásně křupavé.

Peru

V peru existuje několik oblastí, které se od sebe liší svou kuchyní. V Andách převládá kukuřice, quinoa a brambory. Na pobřeží si pochutnáte na mořských plodech a čerstvých rybách. Amazonie nabídne unikátní chutě a ryby z místních toků jako jsou piraně nebo arapaima. Těšit se můžete také na exotické ovoce či larvy brouků.

Národní jídlo peruánské Ceviche se zakládá na čerstvosti a kvalitě používaných surovin. Základním prvkem celého pokrmu je ryba, na jejíž čerstvosti a druhu závisí celé jídlo. Nejvhodnější bude platýz nebo mořský vlk. Rybí maso se nakládá do marinády z limetkové šťávy, koriandru, cibule a chilli papriček, díky čemuž je pak připraveno ke spotřebě. Doba marinování by neměla překročit 15 minut. Rybu si dejte s lehkých salátkem nebo s přílohou z kukuřice či batátů.

Za další tradiční pokrm se označuje Lomo Saltado. Na první pohled z něho exotika sice nesálá, ale jsme si jisti, že vás zaujme svou chutí. Pochutnáte si na marinovaných proužcích hovězího masa (obvykle svíčkové), ke kterým se přidávají rajčata, cibule a sójová omáčka. Tato směs se následně smaží ve velké pánvi. Nejčastější přílohou bývají hranolky nebo rýže.

Argentina

Jídla se zde připravují zejména grilováním na dřevěném uhlí. Argentinu hodně ovlivnila italská a španělská kuchyně, proto není ničím nezvyklým, že zde najdete těstoviny nebo chorizo. Argentinci se pyšní velkou kvalitou hovězího masa, které konzumují opravdu ve velkém. V oblibě ale mají kuřecí maso i ryby.

Pravá argentinská grilovačka se nazývá Asado. Jde o speciální klece, do nichž se přichytí různými způsoby maso a celá konstrukce se pak umístí nad hromadu žhavého uhlí. Pak už jen čekáte, až si budete moct vychutnat takto lahodně připravené maso.

Aby strávníci neměli hlad při čekání na hlavní chod, podávají se Empanada. Těsto těchto taštiček vytvoříte z kukuřičné mouky. Pak je stačí naplnit masovou směsí a smažit na oleji.

Připomeňte si exotiku po návratu domů

Dovezte si z dovolené vzpomínky a hezké fotografie, ale také jedinečné gastronomické zážitky. Protože připomínat si pěkné chvíle můžete nejen prohlížením fotografií, ale také uvařením si něčeho dobrého, co vám evokuje nezapomenutelnou dovolenou či výlet. Suroviny, které vévodí danému kontinentu, si můžete často dovézt jako suvenýr. Pak stačí uvařit svým přátelům či rodině jakékoli exotické jídlo, které jste na svých cestách ochutnali. Vy si tím připomenete jedinečnou dovolenou a hosté díky vám poznají nové netradiční chutě.

Exotické pokrmy umocní cestovatelský zážitek

Ochutnáním tradičních pokrmů více poznáte místní kulturu a tradice. Mnohdy vás překvapí třeba způsob stolování nebo příprava některých jídel. Jde o skvělý způsob, jak poznat danou zemi z trochu jiné perspektivy. Byla by škoda, dát si plátek masa s bramborem, když máte na výběr tolik exotických chutí a vůní.